Německý boxer je velice oblíben již po několik desetiletí. Za předka tohoto plemene je považován brabantský býkohryz, kterého bychom našli především u myslivců, protože sloužil k lovu. Podle zdrojů jeho úkolem bylo přidržet zvěř do příchodu lovce, který ji skolil. Německý boxer, tak jak ho známe dnes, vznikl křížením z gdaňského a brabantského býkohryze s jinými bavorskými a cizími psi. Dnes se německý boxer používá nejen jako pracovní pes a obranář, ale také jako společenský pes. Mnozí majitele povídají, že boxeři jsou schopni udělat cokoliv, jen aby svého pána potěšili a do každé práce se pouští s nadšením. Mají veliké kouzlo osobnosti a jedinečnou mimiku. Avšak německý boxer se rozhodně nehodí pro lidi, kteří nemají rádi pohyb. Toto plemeno vyžaduje pohyb a činnost. Často vidím cyklisty, běžce či jezdce na koních s boxery, z kterých nadšení z pohybu přímo sálá. Německý boxer se jistě také nebude zlobit, když s ním jeho pán bude dělat agility, dogfresbee či flyball.

německý boxer s bílou náprsenkou

Jsou to velice inteligentní psi, kteří zůstávají celý život hravým štěnětem, pokud jim to jejich zdraví dovolí. Jeho sebevědomí, vyrovnanost a klidnou povahu doplňuje nemecký boxer i věrností k majiteli a ke své „smečce“ a ostražitostí. Ke „svým lidem“ se chová otevřeně, ale vůči cizím se někdy může projevit jako nedůvěřivý pes. Německý boxer je snadno vychovatelný díky své ochotě se podřídit.

Německý boxer je středně velký, dobře osvalený pes s krátkou srstí. Má širokou a mohutnou tlamu s lehce vyhrnutým čenichem, ale hřbet nosu nesmí být výrazně zamáčknutý do čela, ale nesmí ani padat. Rozlišujeme dvě barvy srsti. Za prvé žlutá, která se vyskytuje v růžných odstínech od světlé až po jelení červeň. Druhé zbarvení je žíhané. Žíhání německého boxera má vždy žlutý podklad a probíhá ve směru žeber. Základní barva a žíhání od sebe musí být jasně rozpoznatelné. Boxerův vzhled dotváří tmavá maska. Bílé odznaky se tolerují.